Jsou lyže spotřebním zbožím?

Ve své podstatě ano, jedná se o spotřební zboží, které je zařazeno v kategorii zimních sportovních spotřeb. Ovšem jednotlivé modely lyží a jejich výroba mají určitá specifika, která dávají lyžím a i lyžařským botám určitý punc výjimečnosti.

Lyže se ostatně jako i jiný spotřební sortiment snaží každý rok podřídit poptávce na trhu, která jak jinak je čím dál tím náročnější.

Není to tak dávno, asi před 15 lety, co každá lyžařská značka vyráběla s porovnáním se současností doslova pár modelů. Jenže postupem času se zákazník stal čím dál tím náročnější a i jednotlivé značky začali mezi sebou se odlišovat rozmanitostí své kolekce. Například v devadesátých letech se jedna kolekce lyží vyráběla vždy stejná po dva roky za sebou a například lyže určené pro dámy se vůbec nevyráběly. To je v dnešní době naprosto nepředstavitelná situace. Dnes má každá lyžařská značka za cíl přizpůsobit svou kolekci co nejvíce jednotlivým skupinám klientů. Takže místo slalomek, obřaček, lyží univerzálních a dětských dnes máme lyže Allround, allmountain, freestyle, freeride atd a to vše ještě navíc v dámském a dětském provedení. Navíc se ještě každá lyže vyrábí v průměru v pěti délkách, dvou barvách a dodává se minimálně se dvěma typy vázání. Takže jeden produkt má v průměru 20 možných kombinací. Když toto číslo vynásobíme počtem modelů dané značky a dále násobíme počtem lyžařských značek na trhu, dostaneme obrovské číslo.

Teď se dostáváme k jádru problému, který nyní většina velkých firem, která se zabývá prodejem zboží řeší: Jak nabídnout svoji kolekci (a většinou nejen lyží, ale i lyžáků, holí, helem, oblečení…), každému klientovi a to v plném svém rozsahu a také co nejrychleji. Ono totiž to na první pohled jednoduché řešení a to výroby veškeré kolekce v takovém množství, aby v každém městě v každé zemi byl dostatek každého modelu ve všech délkách barvách atd. má velké úskalí, které spočívá v riskantní výrobě na sklad, která může být, pokud se kompletní vyroben sortiment neprodá během jedné zimy, smrtelná. Další zimu se totiž jedná kolkeci loňskou čili bez slevy neprodejnou. Většina lyžařských značek se tedy přiklání spíše k centrálnímu skladu například pro celou Evropu a zároveň k vytvoření dokonalé logistické sítě tak aby se jednotlivý výrobek dostal ke konkrétnímu klientovi co nejrychleji. Jenomže co nejrychleji znamená cca do týdne, rychleji to opravdu nejde. Dříve to bylo daleko jednodušší, jednak kolekce nebývali tak rozsáhlé a také se celosvětově prodalo více nových párů lyží než nyní. Většina značek nyní tedy balancuje nad dvěma faktory časová dostupnost zboží vs. rozmanitost a šířka nabízené kolekce. Tento problém neřeší pouze odvětví lyžařského průmyslu, ale například i automobilový průmysl nebo výroba nábytku. V obou těchto vzorových odvětvích je tak velké množství kombinací daného produktu, že se velcí hráči působící v tomto odvětví částečně uchýlili k výrobě přímo na zakázku. Holt není výjimkou, že si například zákazník musí na svůj nový vysněný model automobilu počkat.

V lyžařském odvětví navíc všechny modely podléhají výše zmíněné „sezónnosti.“ (jestliže se model do konce zimy neprodá, následující zimu se jedná již o výběhový model a zákonitě se musí prodávat se slevou). Vychází z toho jediné, aby lyžařské firmy byly i do budoucna úspěšné, budou muset svoji výrobu „na těsno“ svázat s poptávkou. Takže se bude čím dál tím častěji stávat, že si zákazník bude muset na svůj vysněný lyžařský „ speciál“ nějakou tu dobu počkat.

Článek pro SNOW